​The library they reconstruct together resembles a space in which the sign, ornament, and symbol mean more than language itself – encompassing both sensory and conceptual experience, continuously transforming with each new instance, with every new reading of any given title.

The project, aptly titled Without Titles, comprises nearly a hundred anonymized book covers. It develops a concept that Varga had already outlined in his poetic reflection on the “end of books” created between 2010 and 2014 (Untitled / Artist’s Book). In this case, the synopsis of a selected book is offered to AI for consideration and processing, asking it for a visual interpretation of its plot, atmosphere, and central theme. The ornament that thus emerges – somewhere between the psychology of form and visual semantics – is then appropriated and adapted by Varga through a manual creative process, further developing the principles of perforation and blind embossing.

​

In this form, the book cover becomes more than just a surface. It takes on the character of an autonomous object that captivates through its sensuality. It becomes its own content, inviting encounter, while the story shared between the narrator and the reader offers an opportunity to rethink the value of human life, freedom, belonging to a community, and cultural tradition.

Barbora Kundračíková

​

CZ:

Knihovna tak, jak ji spolu rekonstruují, připomíná prostor, v němž znak, ornament a symbol znamenají více, než jazyk – pojímající v sobě smyslovou i konceptuální zkušenost, proměňující se navíc s každou novou instancí, s každým novým čtením libovolného titulu.

Projekt nesoucí příznačné pojmenování Bez názvou pojímá bezmála sto anonymizovaných knižních obálek. A rozvíjí myšlenku, jíž Varga nastínil již v rámci své poetické reflexe tématu „konce knih“ realizovaného v letech 2010 až 2014 (Bez názvu / autorská kniha). Synopsi zvolené knihy v tomto případě nabízí k úvaze a zpracování AI, po níž žádá vizuální interpretaci jejího děje, atmosféry, stěžejní zápletky. Ornament, který takto – někde na pomezí tvarové psychologie a vizuální sémantiky – vzniká, si následně přisvojuje a v rukodělném procesu tvorby jej adaptuje, přičemž rozvíjí principy perforace a slepotisku.

 

V této podobě je obálka více než pouhým povrchem. Nabývá podoby autonomního objektu, který okouzluje svou smyslností. Stává se svým vlastním obsahem, ponouká k setkání, přičemž příběh, který spolu vypravěč a čtenář sdílejí, nabízí možnost znovu promýšlet hodnotu lidského života, svobody, příslušnosti ke společenství i kulturní tradici.

Barbora Kundračíková